Rendez-vous se Serjožou

'Tak co, povídej, jakej?'

"No, já nevím, byl takovej divnej..."

'Neke, fakt? Jak divnej?'

"Měl takový divný řeči..."

'...jaký?'

"Že moje pusa je jako lístky z růže a mý oči že jsou skořicový ty, no, koláčky."

'Ty v-e, to je hustý. A co ještě?'

"Já nevim... ješte něco o mých vlasech..."

' - že si všiml toho střihu z Bravíčka, žejo!'

"Právěže ne. Jen něco říkal že prej se mi v nich hejbaj ňáký věci."

'Uka! Jaký věci?'

"No, ty, víly, že prej mi tam tančí. Nevim..."

'To je fakt hukot, je mimo... A co, kam ste šli? Do Mekáče, nebo KFC?'

"Do ňáký blbý čajovny, kde neměli ani blbou kolu. Normálka sem ho chtěla pozvat na hotčikn, ale netušil ani, co to je."

‘No to je fakt magor. A co bylo pak?’

"Musel do práce. Se mě ptal, kdy prej se uvidíme ještě. Sem mu řekla, že jen co se Tatu vdaj'."

'A on?'

"Nepochopil to."

'Magor.'